Tento dokument vznikl na podkladě studia knih uvedených v oddílu Literatura a jedná se převážně o výtahy z uvedených zdrojů. Čtenářům se omlouvám za značně
chaotickou strukturu a strohost textu, která je způsobena tím, že prostě píšu, co mě zrovna napadne a pak se to snažím někam zařadit. Zde prezentované informace mají hodně daleko k úplnosti a jejich
pravdivost je podložena informacemi získaných z knih a vlastní zkušeností. Velice bych uvítal, kdyby čtenáři vyjádřili své názory na tento text a pomohli k rozšíření vlastními poznatky.
Autor: Lukáš Rypl
Verze dokumentu:
Snad všichni odborníci i laici se shodují v tom, že lidská paměť je věcí velice zajímavou, pozoruhodnou a udivující. Toto je první a také asi poslední skutečnost, kterou se nikdo nesnaží vyvrátit.
Jakákoliv teorie, která se podrobněji zabývá touto oblastí má obvykle své přívržence , kteří mají svůj postoj důkladně podložen svými pokusy. Pak je zde několik skupin, které nesouhlasí s některými
detaily, které však mnohdy závažně mění původní chápání paměti. Samozřejmě, že v některých publikacích najdete názory, které budou stejně přesvědčivě dokázané, jako myšlenky zcela opačného
charakteru. Toto pouze ukazuje, že tato oblast patří mezi těžko prozkoumatelné a prozatím neexistuje nějáký všeobecně zastávaný a ustálený názor sjednocující veškeré výsledky dosavadních výzkumů.
Tento úvod jsem psal především proto, abych ozřejmil, že veškeré informace, které si zde přečtete je nutno brát s rezervou. Já se zajímám převážně o praktické informace ( návody na cvičení paměti,
rychlejší učení, přesnější vybavování informací atp. ), protože v teoriteckých spekulacích o povaze paměti prozatím panuje výše popsaný zmatek. Je trošku nepohodlné, že větší část knihy obvykle
obsahuje tyto různorodé úvahy, které mají pro rozvoj čtenářových schopností nízký vliv. Jinými slovy - většinou nepotřebujete vědět, jestli máte dva druhy, nebo osm typů paměti, stačí, když se umíte
naučit telefoní seznam za pár dnů . . .
Ačkoliv jsem v předcházející části napsal, že vlastně tohle nepotřebujete vědět, není to až tak úplně pravda. Je vcelku dobré vědět, že dle nejpoužívanějšího modelu ( Atkinsonův-Shiffrinův model nebo dvoudimenzionální obecný model paměti ) se paměť dělí na senzorickou, krátkodobou ( pracovní ) a dlouhodobou. Rozdělení a uspořádání ukazuje nákres:
Senzorická paměť \ ->
|- vizuální \ Krátkodobá -> Dlouhodobá
|- sluchová / paměť <- paměť
|- hmatová / <-
[ 1 ]
Senzorická paměť se uvádí jako souhrn paměti vizuální, sluchové a hmatové ( haptické ). Informace jsou v ní uchovávány po velice krátkou dobu, například vizuální paměť dokáže uchovat světelný vjem
po dobu asi jedné desetiny sekundy. Toto je nazýváno "setrvačnost zrakového vjemu".
O této vlastnosti se může každý přesvědčit sám. Pokud v zatemnělé místnosti bude někdo pohybovat bodovým zdrojem světla ( rozžhaveným uhlíkem, zapálenou cigaretou ), tak vaše oko bude schopno vnímat
nejenom momentální polohu zdroje světla, ale i část trajektorie, kterou zdroj urazil během poslední desetiny sekundy.
Sluchová senzorická paměť má o něco trvalejší záznamový systém. Výsledky experimentů ukázaly, že její velikost se u různých lidí liší. Průměrná hodnota je asi tři sekundy, což by měl být maximální
časový interval, po kterém rozlišíte pravidelně se opakujícími zvuky na chaotickém zvukovém pozadí.
Z tohoto porovnání vyplývá:
Tato paměť přechodně uchovává informace, které jsou potřeba po krátkou dobu k vykonání určité činnosti. Odborníci se přou, zda je krátkodobá pamět opravdu vstupní bránou k paměti dlouhodobé, či
pouze určitou její formou. Není také jasné, jestli je možné chápat krátkodobou paměť jako ucelený systém, nebo jako několik propojených paměťových systémů. Další možný pohled na problematiku
krátkodobé paměti říká, že to není úložná paměť, ale že se jedná o velké množství různých probíhajících procesů ( přenosových ? ). Výzkum se v této oblasti opírá o zkoumání různých paměťových poruch
( amnézií ), díky kterým lze odhadovat funkci této paměti.
[ 1 ]
Její funkce je uchovávat informace na dlouhou dobu. Nejčastější je názor, že informace z této paměti nikdy nemizí, stávají se pouze hůře dostupnými, nebo se přepisují informacemi novými. Odborníci
se snaží dělit tuto paměť z několika hledisek. Jmenuji zde alespoň dvě. Dle povahy zapamatovaných událostí je paměť epizodická a sémantická. Epizodická paměť je zaplněna událostmi, díky ní víte (
nebo taky nevíte :-), co jste dělali včera. Sémantická paměť uchovává vědomosti o okolním světě - pamatuje si význam slov, různá fakta.
V dalším rozdělení mají prý chaos i odborníci. Nazývají totiž stejné věci různými jmény, proto existuje několik názvů pro jednu skutečnost. Jedná se tedy o dlouhodobou paměť přímou a nepřímou ( jinak
též: explicitní a implicitní / deklarativní a nedeklarativní ). První jmenovaná slouží v případě, kdy se něco snažíme záměrně zapamatovat, a druhá slouží většinou při získávání dovedností.
[ 1 ]
Asi před čtyřmi lety jsem četl knihu ( Hutchinson: Hořící dům ), která se zabývala mimo jiné i mozkovou amnézií. Některé informace obsažené v této knize daly podmět k následující revoluční teorii.
Představte si stádo sobů. Toto stádo obsahuje jedince, kteří se umí pohybovat velice rychle, ale jsou tam také jedinci nemotorní, kteří se sotva plouží. Stádo se za běžných situací pohybuje pomalu, protože je zpomalováno právě těmi nemotornými jedinci. Nastane-li krizová situace - stádo je stíháno smečkou vlků - musí stádo zrychlit, aby se od nebezpečí vzdálilo. Tento postup však odnesou ti nejpomalejší jedinci, kteří jsou sežráni. Stádo tím však získá obrovskou výhodu, protože se nyní může pohybovat mnohem rychleji!
Teď bych asi měl tuto alegorii vysvětlit. Stádo, to je váš mozek, v běžných situacích velice pomalý nástroj. Určitě je to vinou některých neefektivních a pomalých spojů. Teď akorát musíme najít vlka, který bude tyto spoje ničit. No jasně, každý vám pravděpodobně řekne, že spolehlivým ničitelem nervových spojů je alkohol! V mozku to po požití dostatečného množství alkoholického nápoje vypadá stejně jako v našem stádu - jednoduše řečeno: "slabší kusy odpadaj". Výsledek je zřejmý. Váš mozek je po kocovině zase o trošku pružnější.
Dodatek:
Díky ochotným experimentátorům bylo zjíštěno následující: Pomalé a zatvrdlé mozkové buňky nejsou ničeny, ale jsou přetáhnuty do jater. V játrech tvoří šestihranné útvary, které se hepatologům nelíbí. Vyznavači této teorie se tím však nenechávají odradit, protože pro ně je rychlost mozkových spojů tím nejdůležitějším.
Vhodné uspořádání informací značně ulehčuje proces zapamatování. Každý si během studia pravděpodobně vytvoří určité zvyky, které používá při úpravě textu, který se chce naučit.
Někteří lidé zvládají veškerou úpravu poznámek během jejich zapisování, obvykle se jedná o dostatečné vynechávání místa kolem poznámek pro větší přehlednost a případné pozdější doplnění. Rozdělení
textu do různých celků, podcelků a částí je dle mého názoru nezbytností. Dosahuje se toho používáním seznamů, číslování bodů, kapitol a titulků, dělání rámečků kolem pouček. K vyznačování struktury
textu se běžně používá velkých písmen, podtrhávání a označování textu různými barvami. Pokud se však zvýrazňování textu přehání, výsledný efekt je opačný - zápisky působí velmi nepřehledně.
[ 2 ]
Význam třídění informací pro správné zapamatování byl prokázán jak praxí, tak laboratorními pokusy. Lidský mozek je schopen efektivněji ukládat a vybavovat si pojmy, které byly setřízeny podle
známého hlediska. Jde v podstatě o využití již získaných vědomostí, které použijeme ke kategorizaci daných informací.
[ 1 ]
Jednou z mnoha možností srovnání skoro jakýchkoliv nesetřízených informací je spojení příběhem. Je to velice jednoduchá technika, která je založena na tom, že si lidé velice dobře pamatují nějáký děj. S úspěchem se tato metoda používá při učení názvů literárních děl. Již samotné vymýšlení příběhu vám velice pomůže a pokud jste vymysleli dobrý a krátký příběh, tak si můžete být jisti, že si ho budete pamatovat hodně dlouho.
Výše popisovaná technika vlastně nabádá k tomu, aby jste si daný příběh co nejlépe představili. Mnohdy ani nemusíte vymýšlet příběh, stačí si představit, jak dané věci na sebe působí.
Pod tímto pojmem se skrývá metoda výuky ( či učení ), která je mimo jiné založena na použití hudby jako podpůrného prostředku pro soustředění lidských schopností. V superlearningových programech se také hojně využívá autosugesce a meditace pro zbavení stresu a navození příznivého stavu pro lepší činnost mozku.
[ 4 ]
Číselné řady se užívaly k prvním systematickým experimentům s pamětí. Pomocí výzkumů a také díky zkoumání extrémních schopností některých lidí zapamatovat si dlouhé řady čísel bez mnemotechnických pomůcek se přišlo na několik vhodných postupů, které platí většinou jak pro dlouhodobou, tak pro krátkodobou paměť.
Již pár let se vědci snaží vytvořit nějáký prášek, který by zlepšil lidské schopnosti v oblasti vnímání, myšlení a paměti. Obecně se tyto přípravky ke zvýšení mozkové činnosti nazývají "Smart
Drugs" ( chytré prášky, stejný význam má pravděpodobně označení nootropika ), jsou připravovány uměle, ale obsahují i řadu přírodních aminokyselin. Mezi požadované účinky "prášků na chytrost" patří:
zlepšení přítoku krve do mozku dodávající více kyslíku, obnovení spojení mezi nervovými buňkami, nebo i zvýšení inteligence ( pravděpodobně jako následek předcházejících dvou efektů ), zlepšení
paměti a schopnosti učit se, a také zvýšení celkové duševní vyrovnanosti. Některé přípravky se snaží zamezit stárnutí buňek a snížit riziko demence a mrtvice. Je však asi mylné přisuzovat všechny
účinky jenom smart drugs, protože mnohdy má na psychiku největší vliv tzv. placebo efekt ( aneb: víra tvá tě uzdraví ). Část těchto podpůrných prostředků je k dostání bez lékařského předpisu. Přesto
je však vhodné jejich užívání konzultovat s lékařem, a to kvůli jejich možným vedlejším účinkům.
Více informací o této problematice se dozvíte na adrese: http://www.punknet.cz/sd a také v knize od Warda Deana - Smart Drugs and Nutrients.
[ 3 ]
Jedna z látek, mající vliv na lepší chod mozku, se nazývá lecitin. Je obsažen ve vaječném žloutku, rybách, libovém mase, pšenici a sójových bobech. Sójový lecitin je možné dostat také v lékárně ve
formě roztoku, rozpustných kapslí či tablet. Učinek je prý vyšší při podávání společně s fosfatildylcholinem (PC). Lecitin začíná účinkovat asi po 90 minutách po podání a účinek trvá až pět hodin.
Účinnou látkou jsou pravděpodobně některé vitamíny skupiny B, z kterých tělo vytváří acetylcholin, což je látka podporující přenos nervových vzruchů. ( Tato informace je pouze pravděpodobná a
nepodařilo se mi jí doposud z dostupných materiálů ověřit ) Někteří lidé říkají, že sójový lecitin funguje bezvadně, já jsem ho ještě nezkusil. Dr. Natraj Sitaram z NIMH ( Národní institut duševního
zdraví ) tvrdí, že výsledky studentů po podávání lecitinu se výrazně zlepšily. Doporučuje 70 g lecitinu denně. Lecitin působí také proti přirozené ztrátě paměti vlivem stárnutí, snižuje množství
cholesterolu v krvi a dokáže zmírnit účinky Alzheimerovy choroby.
[ 4 ]
Nedejte se zmást fakty. Takhle to nějak řekl Sikmund Freud. U této kapitoly to platí dokonale. Nic jsem si z toho nevymyslel. Vše bylo převzato z uvedených knih. Nevím, jak moc si vymýšleli jejich autoři. . .
Existuje veliké množství způsobů, jak si můžete zlepšit své schopnosti v oblasti paměti a učení. Někde se můžete dočíst, že jsme na to konečně kápli, a že nyní vám již nic nebrání v tom, aby jste své duševní schopnosti rozšířili do nepředstavitelných rozměrů. Nápisy na obalech knih vám slibují odhalení vašich netušených schopností, poznání vašeho pravého "já", zpřístupnění fantastické paměti a jako bonus se naučíte báječně kreslit / sochařit / skládat básně. Dle mého názoru je skoro v každé této knize něco, co se vám může hodit a co bude fungovat. Bývá toho tam málo. Problém je v tom, že některé metody se u vás nesetkají s úspěchem kvůli vaší odlišné mentalitě či pohledu na svět. Kamenem úrazu bývá také fakt, že každé duševní cvičení obvykle vyžaduje dostatek času, pravidelné opakování a důvěru v danou věc. Rozhodně bych však každému doporučil, aby vyzkoušel vše, na co narazí, pokud se mu to bude alespoň trochu zamlouvat. Na druhou stranu si musíte ponechat dostatek soudnosti a kritického hodnocení pro vaše případné úspěchy a dosti optimismu při dlouhotrvajícím nezdaru.
Nedostatečná spolupráce mozkových hemisfér je jednou z věcí, na kterou se svádí nízké využití mozkového potenciálu. Lévá hemisféra má na starosti verbální a logické schopnosti, využívá se např. při učení jazyků a matematiky. Pravá část mozku se orientuje na prostorové vnímání, intuici, tvořivé a syntetické myšlení. Tyto schopnosti by se měli v průběhu dne měnit, protože mozek střídavě mění dominanci levé a pravé části. Prý to lze poznat podle toho, jakou nosní dírkou právě proudí více vzduchu. Protože levou část těla ovládá spíše pravá část mozku a obráceně, tak při dýchání levou nosní dírkou je dominantní pravá hemisféra.
[ 4 ]
Pokud chcete posílit momentální vliv jedné hemisféry, tak se řiďte následujícími pokyny.
Následující pokyny :-))))
Levou hemisféru posílíte tím, že zacpete levou nosní dírku a zhluboka vdechujete pravou dírkou ( levou to nejde, protože v ní máte strčený prst - vzpomínáte ? ). Postup pro posílení pravé hemisféry se dozvíte jedině u svého guru ( gura ? gurua ?? !?#'). Už si z toho začínám dělat moc velkou srandu, takže zpět k informativnímu tónu suché příručky.
Pro zlepšení spolupráce levé a pravé části mozku střídavě dýchejte pravou a levou nosní dírkou. Toto opakujte dle libosti ( například: tři vdechnutí levou, tři vdechnutí pravou nosní dírkou, to celé třikrát opakovat - to je celkem osmnáct nádechů a výdechů ).
[ 4 ]
Nejprve se pomocí hlubokého a soustředěného dýchání dostatečně uklidněte a zavřete oči. Poté se podívejte doprava a představte si číslici "1". Snažte se vidět její obraz. Pak upřete své zavřené oči vlevo a usilovně si představte písmeno "A". Podívejte se zase vpravo a představte si "2" a vlevo si pak představte "B", . . . atd. Postupně dojdete až k písmenu Z nebo Ž a k nějákému číslu ( to záleží na tom, jakou abecedu používáte ). Pak prohoďte strany - tzn. vpravo budou písmenka a vlevo čísla. Celou řadu si zase hezky projeďte až nakonec. Poprvé budete mít asi trošku problémy, ale po pár týdnech usilovného trénování budou vaše mozkové hemisféry bezvadně spolupracovat. Řešení problémů by se tím pro vás mělo stát snadnější, významně se posílí vaše kreativní schopnosti.
[ 4 ]
Mozek je velkým konzumentem kyslíku. Čím více kyslíku dostane, tím lepší výkony může podávat. Testy s přímým okysličováním mozku pomocí hadiček vedených přes uši a nos se moc nepovedly, takže se budete muset spokojit s nasledující radou.
Tento postup publikoval jako první jistý pan Wenger. Tento člověk velice rád trávil dlouhé chvíle v bazénu, nejlépe pod vodou. Na dlouhou dobu zadržoval dech a plaval pod vodou. Při této činnosti se rozšiřují krkavice ( karotidy ? ), které přivádějí krev do hlavy. Je to prý způsobeno větším množstvím CO2 v krvi, což má za následek, že do hlavy musí proudit více krve, aby bylo dodáno dostatečné množství kyslíku. Větší proud a tlak rozšiřuje krkavice, takže pravidelným a častým opakováním můžete dosáhnout trvalého rozšíření. Do mozku pak může proudit více kyslíku a odplaví se více odpadních látek. Podle Wengera lze takto navýšit IQ až o 10 bodů.
Chlapíka jménem Joširo Nakamats prý napadají na dně bazénu v lotosové pozici ty nejlepší vynálezy. Tvrdí, že tlak vody donutí krev a kyslík proudit do jeho hlavy, pak teprve začíná pracovat na špičkové úrovni. Na dně bazénu vydrží sedět asi 5 minut.
[ 4 ]